„K rozpoznání sexismu je třeba vypěstovat si určitou citlivost,“ rozhovor s Blankou Nyklovou

Blanka Nyklová pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR, kde je členkou NKC – gender a věda. ThinkGender přináší zkrácenou verzi rozhovoru, v němž byla řeč o sexismu a genderové kultuře v České republice, a který ukázal, jak je důležitá ochota objevovat společenský řád v jeho složitosti a s jeho mnohými paradoxy.

Photo By Henry... https://www.flickr.com/photos/henrybloomfield/7334145218/ Creative Commons Licence https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/2.0/

Že by pochod za genderovou rovnost ? (just kidding…)
Photo By Henry… https://www.flickr.com/photos/henrybloomfield/7334145218/ Creative Commons Licence https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/2.0/

Celý příspěvek

„Jsem prostě žena, která se nepodřizuje.“ Rozhovor s Aysun Töngür

S Aysun jsme se seznámily v Ankaře přes naši společnou kamarádku. Aniž by mě znala, souhlasila s tím, že u ní můžu týden bydlet. Poslední večer vznikl tento rozhovor. Povídaly jsme si v kavárně, kolem byl dost hluk a v pozadí zněl klavír. Pro atmosféru, si můžete Aysuninu odpověď na moji první otázku poslechnout v originále.

Na koncertě Celý příspěvek

Mnohé už ho opustily.

Who needs feminism? By Laura Forest

Slovo, které rozděluje. Stačí jej vyslovit a mezi komunikujícími vznikne blok. O stejném tématu najednou mluvíme jinak a dorozumíváme se přes clonu. Především proto, že mají obě strany dost odlišnou představu o tom, co to slovo znamená. Protože ztěžuje komunikaci, už ho mnohé opustily. Feminismus. Celý příspěvek

Politika: ženy zastupují ženy?

Lucie

Lucie

Otázka, jestli ženy-političky zastupují ženy v politickém rozhodovacím procesu, má dvě roviny: zaprvé, je to tak? Zadruhé, chceme, aby to tak bylo? Pokud definujeme „zastupování žen“ jako zohledňování ženské perspektivy a rozdílné životní zkušenosti žen, tak výzkumy ukazují, že ženy skutečně nastolují jiná témata než muži a mají jiné politické priority než muži (Lovenduski – Norris 1993, Phillips 2000).

Výzkumy na téma gender a politika ale mimo jiné upozorňují, že aby tato situace nastala, musí počet žen překročit „kritickou hranici“(obvykle 30%) a závisí také na mnoha dalších faktorech (jako je politické a institucionální prostředí, fungování politických stran, zkušenost političek ve funkci atd.).

Chceme, aby to tak bylo? Mnozí odpoví: „Nechceme. To, co chceme, jsou zodpovědní politici, kteří budou nabízet kvalitní program, u kterých bude jedno, zda jsou muži či ženy, a zastupovat budou úplně všechny“. Podle mě je to pohled, který popisuje ideál politické reprezentace. Ještě bychom mohli dodat, že chceme politiky a političky, kteří upřednostňují veřejný zájem (ať už je to cokoliv) nad zájmy partikulárních skupin. Jenže realita vypadá spíš tak, že dominantní skupina zastupuje zájem svůj a ne všech. Jsme v situaci, kdy je v poslanecké sněmovně přes 80% mužů, a tak to jsou muži, kdo rozhodují o dostupnosti předškolní péče nebo právu na potrat.

Argumentů pro vyvážené zastoupení žen a mužů v politice je mnoho (proměna politické agendy, větší diverzita pohledů=kvalitnější výsledná legislativa atd.). Jen jediný mi ale připadá neotřesitelný: argument založený na spravedlnosti. Ženy, které tvoří polovinu populace, by měly mít odpovídající podíl na rozhodování. Až takový stav nastane, můžeme se znovu zamyslet nad touto otázkou měsíce.

Martin

Martin

Nemyslím si, že by byl krok vpřed, pokud by ženy mohly zastupovat pouze
ženy. Stejně tak si nemyslím, že by bylo vhodné vydělovat některá
témata, která se jich dotýkají více než mužů (např. potraty), jako
„ryze ženská“ a nechat o nich ženy výhradně rozhodovat.

Nepovažuji to totiž za dobré ani v obecnější rovině. Domnívám se, že
každý, kdo o něčem rozhoduje, by se měl snažit rozhodovat co nejvíce
holisticky. Myslím, že už jen ta snaha a samotný proces člověka
kultivují. Obával bych se též, aby takováto dělení nevytvářela dojem
„my a oni“, v tomto případě „muži versus ženy“, a snahu „kopat za svůj
tým“. Což je přesný opak toho, co bych považoval za ideální stav.

Navíc by tímto dělením vznikaly další složité otázky, byť asi ne
neřešitelné. Kromě toho, jaká témata za ryze ženská vybrat, mě napadá
např. co se třetím pohlavím a zda by se tedy neměly vydělit i další
skupiny a jejich témata (třeba heterosexuálové či křesťané).

Pokud bych to měl otočit, tak ze své perspektivy bych byl nerad, kdyby
mě nemohly zastupovat ženy. Napadá mě několik, kterými bych se nechal
zastupovat velmi rád. (A existují-li nějaké „mužské otázky“, pak bych
se ani nedivil, kdyby k nim měly nejpodnětnější připomínky právě
ženy.)

Jak tedy zlepšit reprezentaci žen? V současnosti mi přijde jako dobrý
a vtipný krok zavedení kvót. Z dlouhodobého hlediska pak více přímé
demokracie. Větší účastí občanů by zmiňovaný holistický přístup nabyl
na důležitosti, neboť by kultivoval celou společnost. A obávám se, že
klíč k větší rovnoprávnosti lidí leží daleko více v nastavení každého
jednotlivce než ve fungování politiky.

A v tomto ohledu se máme myslím všichni co učit.

Catherine Achin

Catherine Achin

článek z Revue Právo a společnost (č.47, 2001)

Netradičně tvoří jednu z odpovědí na otázku měsíce shrnutí jedné z myšlenek z článku politoložky Catherine Achin, která sledovala debaty ve francouzské poslanecké sněmovně z let 1998 a 1999, předcházející schválení zákona o paritě – rovném zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách.
Na konci 90.let ve Francii panovala výrazná shoda na existenci problému a přesvědčení, že situace, kdy ženy více než 50 let po získání volebního práva jsou stále menšinou mezi zvolenými, se musí změnit. Otázkou bylo, jakým způsobem toho docílit. Prosazení rovného zastoupení žen a mužů na kandidátkách se neobešlo bez debat.

Přínos článku Catherine Achin spočívá v tom, že nehodnotí argumenty jako takové, ale analyzuje je v souvislosti s teorií politické reprezentace – neboli – co debata o paritě prozrazuje o vztahu mezi zastupovanými a zastupujícími. Všímá si, že většina argumentů má jedno společné: opírají se o představu, že „společnost je z podstaty strukturována rozdílem mezi pohlavími“. Toto tvrzení, předestírané většinou řečníků jako neměnný fakt, ve výsledku posiluje jednu z mnoha teorií reprezentace, podle které mají zvolení být zrcadlem voličů. Z tohoto hlediska „zrcadlová“ reprezentace znamená, že ženy zastupují ženy, muži zastupují muže.

V parlamentních debatách nebyl princip „zrcadlového“ zastoupení výrazně zpochybněn, přestože změna ústavy spojená se zákonem o paritě znamenala výrazný odklon od tradičního pojetí principu univerzalismu: dřív nedělitelný „lid“ se nyní sestával z „žen a mužů“, jejichž rovný přístup k politickým pozicím má být zajištěn. Kritici zákona o paritě ho vnímali jako útok na základní republikánské hodnoty. Zastánci zákona upozorňovali na to, že princip univerzalismu se tváří neutrálně, ale přitom skrývá monopol mužů na politické rozhodování.

Francouzská zkušenost se zaváděním parity je zajímavá v tom, že při ní zákonodárci kolektivně odpověděli „Ano“ na tuto otázku měsíce.

Celý článek Catherine Achin „Zrcadlová reprezentace vs. parita“ je ke stažení zde.

Ženy v místní politice: Jak moc? Jak kde? Příklad Turecka a České republiky

Analýza Fóra 50% a turecké Koalice žen

Analýza Fóra 50% a turecké Koalice žen

V roce 2014 proběhly komunální volby v Kanadě, ve Francii, ve Švédsku… a taky v České republice a v Turecku. V červenci vydala asociace Fórum 50% „první komplexní analýzu“ zastoupení žen na místní úrovni v ČR, která vychází mimo jiné z výsledků voleb v roce 2014. V případě Turecka vyjde podrobnější analýza v příštím čísle časopisu Nový Orient. Celý příspěvek

Černochová, Dienstbier a typicky mužská vlastnost: ješitnost

„Mně přijde pikantní to, že pan ministr Dienstbier chce, aby bylo více žen v politice, ale předvádí nám tady tu nejhorší mužskou vlastnost, a tou je ješitnost.“ Řekla poslankyně Jana Černochová v ČT. A mě přišlo pikantní, jak málo reakcí její výrok vyvolal, o to víc, že se vloudil do tématu, které se genderu přímo netýkalo. Kdyby někdo řekl, že Michaela Marksová Tominová se hodí na ministerstvo sociálních věcí proto, že vykazuje tu nejkrásnější ženskou vlastnost, tedy schopnost starat se o slabé a potřebné, reakcí by bylo více. Přitom ani zevšeobecnění, které provedla Jana Černochová, bychom neměli přejít jen tak. Koneckonců volená zástupkyně podporuje genderové stereotypy v přímém přenosu.

jana černochová v čt24

Celý příspěvek

Gender a jazyk: ministerka, ministryně, ministerkyně, ministra

Jak říká dnešní lingvistika, „My užíváme jazyk a jazyk užívá nás.“ (Čmejrková, 1997). Jazyk, kterým mluvíme a slova, která používáme, výrazně ovlivňují způsob, jakým přemýšlíme o sobě a o světě. V tomto pořadu o slovech (o životě beze slov) zaznívá, že myšlení je v podstatě vnitřní proud slov. Jazyk je součástí naší identity. Promítají se do něj společenské poměry i historický vývoj. Jazyk odráží také normy a předsudky o mužství a ženství v dané době – „Chlapi nepláčou“, „Buď chlap“, „Nebuď jak ženská“. Studiem jazykových prostředků mužů a žen a také vlivem jazyka na jejich společenské role se zabývá genderová lingvistika. A genderovou lingvistikou se zabývá tento příspěvek. Celý příspěvek