Gender v tramvaji

Podle skutečné události.

tramvajfotoğraf 3

Istanbul, with courtesy of Emel Topçu

Páteční odpoledne v celkem plné tramvaji. Na zastávce dobíhá skupinka 4-5 mužů s řízným slovníkem. Jejich slova a cigaretový kouř rychle naplňují vůz, tramvaj se rozjíždí. Po chvíli se ozve starší paní sedící poblíž: „Promiňte pánové, ale v tramvaji je zakázáno kouřit, to vás musím napomenout.“ Reakce je pomalejší, ale přeci jen se jeden ze skupinky přidává a osočuje kuřáka: „Ty hlupáku (méně vybíravě), tys naskočil s cigárem? Vyhoď to, jsou tu děti.“ Starší paní už se nestará, ale reakce je zřejmě stále příliš pomalá na ženu, čtyřicátnici, sedící opodál.

O poznání pevnějším a sebejistějším hlasem se opírá do muže: „Nebo na vás rovnou můžeme zavolat policii, co?“ Vychází z ní dost silné rozčilení na to, abych i já začala mít špatný pocit, že jsem něco provedla. Skupinka si z ní dělá legraci, jako by věděli, že ji tím úplně dopálí. V tomto ohledu měla první paní potenciál dosáhnout kloudnějšího výsledku, teď už se totiž o zahození cigarety ani nediskutuje. Žena na další zastávce vystupuje a promlouvá k celé tramvaji: „Tak přeji všem příjemnou cestu, a odvahu k občanské angažovanosti zejména přítomným pánům, protože jestli jste si všimli, ozvaly se pouze ženy.“ Pokračovala ještě na peróně, předpokládám, že na adresu cestujících mužského pohlaví měla ještě dost co říct.

Ponaučení z příběhu není zcela genderového charakteru. Řekla bych, že ponaučení zní „slušně a v klidu by se to možná dalo vyřešit.“ Přesto mi připadá zajímavé se pozastavit nad genderovou referencí té paní. Jinými slovy napadla odvahu a schopnost konat hrdinské činy v běžném životě všech přítomných mužů. Myslím, že podobné tvrzení z člověka nevypadne tak spontánně, pokud si již nezažil svoje a pokud se nepovažuje za častou oběť křivd týkajících se nějak jeho pohlaví. Stejně tak by se na ni mohl někdo obořit: „Proč bychom měli zasahovat, když si to novodobé Xeny zařídí bez nás?“ Každému podle jeho gusta, ale ani tohle není reakce vyrovnaného muže. Možná je to o komunikaci. Kdyby se tak ale o tom lidem chtělo mluvit…

Pozn: já jsem neudělala vůbec nic.

 

FacebookTwitterGoogle+PinterestLinkedInRedditStumbleUponEmail
  • lucie

    K situaci v tramvaji mi nedávno napsal jeden kamarád:

    „Zajimave, vsiml jsem si toho taky.
    1. postreh – hrdinove nejsou.
    ostatni muzi v tramvaji se deli 3 skupiny
    a) ty co by se ozvali – rvaci -chteji se s kurakem porvat
    b) ty ktery se nechteji – prat… typicke reseni sporu mezi muzi zejmena v nocni tramvaji
    c) ozvali a dokazali se neporvat – filmove postavy, vymyslene abyste je vy zeny hledaly (trocha ironie, nikoho nezabije)

    2. muzi sympatizuji s muzi – obecne nejsou tak dobrymi diskutery
    zejmena nad zavaznymi vecmi. Navic docela se jim libi jak si kurak dela z pani srandu. „

  • Jana

    Mne na te situaci zaujaly dve veci:
    - to, ze zena, ktera se ozve trosku vic agresivneji je vlastne povazovana za tu spatnou a pritom za spatne by meli byt povazovani kourici mladici, kteri naopak vypadaji „cool“ a ze kdyby se jim dalo vic casu, tak by asi neco udelali…
    - to, ze kurak byl napomenut, protoze „jsou tady deti“ a ne proto, ze se to proste nesmi.

    Par komentaru z genderove pohledu:
    Je vice zen, ktere nekouri v CR a tedy by se dalo predpokladat, ze jim to vadi vice nez muzum?
    Nebo maji vice rozvinute socialni citeni a cili „pletou“ se do veci, ktere ostatni nejak pretrpi, protoze si nechcou delat probemy?
    A je mozne zenam vycitat agresivnejsi pristup? Vzdyt pani jednala jako razna matka nebo vychovatelka, coz je role, kterou ji spolecnost casto prideluje, ceka se od ni, ze vychovava a pokud na to jeji sily nestaci, jako posledni reseni prichazi na vec tatinek (typicka vychovna veta: „mam zavolat tatinka?!“). Takze se clovek ve finale ani nedivi, ze se iniciativy ujme zena a muzi vyckavaji…(samozrejme ne vsichni, ale je to obecne rozsireny stereotyp, rekla bych.)