Podle skutečné události.

Istanbul, with courtesy of Emel Topçu

Páteční odpoledne v celkem plné tramvaji. Na zastávce dobíhá skupinka 4-5 mužů s řízným slovníkem. Jejich slova a cigaretový kouř rychle naplňují vůz, tramvaj se rozjíždí. Po chvíli se ozve starší paní sedící poblíž: „Promiňte pánové, ale v tramvaji je zakázáno kouřit, to vás musím napomenout.“ Reakce je pomalejší, ale přeci jen se jeden ze skupinky přidává a osočuje kuřáka: „Ty hlupáku (méně vybíravě), tys naskočil s cigárem? Vyhoď to, jsou tu děti.“ Starší paní už se nestará, ale reakce je zřejmě stále příliš pomalá na ženu, čtyřicátnici, sedící opodál.

O poznání pevnějším a sebejistějším hlasem se opírá do muže: „Nebo na vás rovnou můžeme zavolat policii, co?“ Vychází z ní dost silné rozčilení na to, abych i já začala mít špatný pocit, že jsem něco provedla. Skupinka si z ní dělá legraci, jako by věděli, že ji tím úplně dopálí. V tomto ohledu měla první paní potenciál dosáhnout kloudnějšího výsledku, teď už se totiž o zahození cigarety ani nediskutuje. Žena na další zastávce vystupuje a promlouvá k celé tramvaji: „Tak přeji všem příjemnou cestu, a odvahu k občanské angažovanosti zejména přítomným pánům, protože jestli jste si všimli, ozvaly se pouze ženy.“ Pokračovala ještě na peróně, předpokládám, že na adresu cestujících mužského pohlaví měla ještě dost co říct.

Ponaučení z příběhu není zcela genderového charakteru. Řekla bych, že ponaučení zní „slušně a v klidu by se to možná dalo vyřešit.“ Přesto mi připadá zajímavé se pozastavit nad genderovou referencí té paní. Jinými slovy napadla odvahu a schopnost konat hrdinské činy v běžném životě všech přítomných mužů. Myslím, že podobné tvrzení z člověka nevypadne tak spontánně, pokud si již nezažil svoje a pokud se nepovažuje za častou oběť křivd týkajících se nějak jeho pohlaví. Stejně tak by se na ni mohl někdo obořit: „Proč bychom měli zasahovat, když si to novodobé Xeny zařídí bez nás?“ Každému podle jeho gusta, ale ani tohle není reakce vyrovnaného muže. Možná je to o komunikaci. Kdyby se tak ale o tom lidem chtělo mluvit…

Pozn: já jsem neudělala vůbec nic.