Satirické zamyšlení.
Jsou ženy jedinou sociální skupinou, která bude pracovat zdarma? „Jistě, že ne,“ řeknete si, „jaký nesmysl!“ Dobře, zřejmě ne všechny ženy, ale pokud jste muž, bude to pravděpodobně případ právě vaší ženy, sestry nebo matky.
Viviana Zelizer ukazuje, že domácí práce jsou typicky takovou aktivitou, za jakou raději zaplatíte někomu jinému, pokud ji neudělá někdo jiný v domácnosti zadarmo. Pokud vám vaše matka nabídne, že vám a vašim dětem vyžehlí prádlo, zpravidla jí za to nebudete platit. Budete to považovat za výpomoc v rámci rodiny (a příště jí zas pomůžete vy). Všechny tyto nudné aktivity, jako je vaření (a to je na tom celém to nejzábavnější), umývání, čištění či žehlení, jsou nějak považovány za normální a samozřejmé – pro ženy. Omlouvám se mužům, kteří doma pomáhají jejich drahým polovičkám, a omlouvám se ženám, které doma nic z toho nedělají, ale stále je nepopiratelné, že žijeme ve společnosti, kde většina domácností funguje na modelu „žena dělá vše.“
Ve zkratce se snažím říct, že ženy pracují zadarmo a připadá jim to normální (a i kdyby ne, není moc snadné na tom cokoli změnit) Zajímavé na celé situaci je, že pokud žena získá jakousi pomoc v domácnosti od muže, není to zadarmo, a ženy to dobře vědí. Tak například: když muž vykoná nějaký čin v domácnosti (a většina mužských aktivit je kreativnějších než ty ženské), že třeba spraví poličku, kapající kohoutek nebo posune kusem nábytku, čeká ho jako odměna a znamení vděčnosti chutná večeře atd. (v karikaturním případě, samozřejmě). Také si představuji, že ten muž musel být doprošován celé věky, než tu práci udělal. Toto zřejmě není mužská lenost nebo ignorance (jak si mnoho žen myslí) ale strategie! Muži zkrátka vědí, jak jejich práci učinit vzácnou a tedy i cennou.
Když ženě pomáhá dítě, často je to výsledkem vyjednávání: dítě očekává za pomoc v domácnosti výjimky z jeho každodenního režimu (jít spát později atd.). Často rodiče dají výměnou dítěti lístky do kina nebo vyšší kapesné. Je to paradox: ženy tím platí za práci, kterou by jinak samy vykonaly zadarmo. Je to jistě forma výchovy, ale ne příliš moudrá: mladé dívky, které dostávají přidáno na kapesném za pomoc doma, by si na to neměly zvykat, protože později v životě ji zřejmě stejně budou dělat zadarmo. Pokud to ale není součástí výchovy, je to způsob pro matky, jak se zbavit části té práce? Nemyslím si to. Kdyby tomu tak bylo, najaly by si uklízečku, kdyby si to mohly dovolit. Ale většina žen by si to mohla dovolit, kdyby přestala naslouchat radám jejich matek o tom, jak „být dobrá manželka a matka,“ a kdyby požádaly jejich milované o pomoc.
Koneckonců, věnovat čas vzdělání, koníčkům nebo společné činnosti s partnerem může prospět oběma. Nehněvejme se na muže za jejich neúctu nebo absenci v domácích pracích, ale nebojme se je požádat o pomoc. Vzpomínáte si, jak dlouho trvalo vašemu muži opravit posledně sprchu? Prostě buďte trpělivá. Změna genderových rolí nějakou dobu trvá.
