Novozélandský režisér Grant Lahood představuje ve svém dokumentu Intersexion fenomén „nemožnosti jednoznačného určení pohlaví.“ Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o velmi výjimečnou charakteristiku. Jak ale ukazují statistiky, intersexualita připadá na více než jedno narození z 2000.

Za intersexuální jsou považováni ti, kteří narodili s kombinací primárních nebo sekundárních znaků obou pohlaví, nebo lidé s jasnými rysy jednoho pohlaví, ale chromozomy pohlaví druhého.

Dokument seznamuje diváka s příběhy několika intersexuálních lidí především z anglosaského světa. Vychází z nutnosti sejmout stigma a prolomit mlčení a stud, který provázel životy mnohých z nich. Není to totiž statistická ojedinělost, která z tématu činí neznámou pro většinu z nás. Jde spíš o to, že napadá pevné rozdělení na mužské a ženské. Tato binární volba totiž provází celý život, od veřejných záchodků přes vyplňování přihlášky na vysokou k údajům na občanském průkaze.

V 50. letech přišel John Money, americký psycholog a sexuolog, s teorií, že pohlaví dítěte determinuje především výchova. Na základě jeho prací podstoupilo mnoho intersexuálních lidí (na základě rozhodnutí rodičů v raném věku) operaci s cílem upřednostnit jedno z pohlaví. Rodině bylo následně doporučeno, aby s dítětem nikdy nemluvila o původní nejistotě ohledně jeho pohlaví, případně aby se přestěhovala a vychovávala ho jako syna/dceru. Vše doprovázelo utajení, pocit hanby a vyloučení. Poselství dokumentu? Návod jak být jako jedinci otevření natolik, aby intersexualita neznamenala pro ty, kterých se týká, nutné stigma a trauma. Zároveň je to příležitost pro společnost opustit binární náhled na lidi jako na dvě jasně oddělené kategorie.

Dokument byl promítán v rámci festivalu Jeden svět 2013.