Sheryl Sandberg pracuje jako výkonná ředitelka Facebooku od roku 2008. Své zkušenosti z vrcholné vedoucí pozice nabízí ostatním ženám jako návod na úspěch. Sandberg vychází z toho, že i když překážky existují, kariéru si často podrývají ženy samy. Nabízí proto souhrn rad, jak se zasadit o svůj kariérní růst. Její přístup k trvající debatě rodina/kariéra je tedy postavený na osobní motivaci a vytrvalosti.
Sandberg shrnuje svůj postoj v 15 minutovém videu TED, v originále viz níže.
Ve zkratce Sandberg ženy vyzývá k tomuto:
Sedněte si ke stolu. Při jednáních nestůjte vzadu u dveří. Zvýšíte tím svou šanci na povýšení. Vyjednávejte o platových podmínkách. Dělá to jen 7% žen.
Učiňte ze svého partnera skutečného partnera. Víc rovnosti dnes existuje na pracovišti než doma.
Neodcházejte, dokud jste neodešla.
Zejména poslední rada si žádá dovysvětlení. Podle Sandberg si mnoho žen přeje mít rodinu a z pochopitelných důvodů pro ni v rámci své kariéry hledá místo. Problém je však v tom, že to dělají příliš brzy. Již pouhé přemýšlení o rodině ženu vede k tomu, že se nehlásí do nového projektu, že nepřichází s vlastní iniciativou. Pravý čas na přizpůsobování kariéry rodině přichází podle Sandberg nejdřív s prvním dnem těhotenství.
Sandberg je za svůj vytrvalostní-individualistický postoj kritizována zejména v obsáhlém zamyšlení Anne-Marie Slaughter „Why Women Still Can’t Have It All“ (Proč ženy stále nemůžou mít všechno), který vyšel v The Atlantic v polovině roku 2012. Slaughter, která opustila pozici ředitelky odboru politického plánování (Policy Planning Department) ve svém článku vysvětluje, že mateřství a starosti o děti byly její hlavní motivací pro odchod z Bílého domu. (článek zde).
Argument Scheryl Sandberg je důležitý v tom, že další vlivná žena apeluje ze své pozice na ostatní, aby se snažily více a aby byly vytrvalé. Ignoruje tedy fakt, že úspěch čeká především na super-ženy, kterým se podaří překonat systémové diskriminační prvky.
Pro zasazení debaty o dilematu kariéra/mateřství do domácího kontextu je zajímavá debata Táni Fischerové a Jany Bobošíkové „Prezidentka? Možná příště.“ Bez přílišného zkreslení by se argument Jany Bobošíkové dal přirovnat k Sandberg. Pro Bobošíkovou pracovní nabídky pro ženy jsou, problém je spíš s poptávkou. Ženy mají možnost svobodné volby.
Jsme patriarchální společnost, která takto vnímá role muže a ženy, a je otázka, do jaké míry se máme snažit je lámat. Žijeme ve svobodné společnosti, kde se každý může rozhodnout, jestli obětuje kus svého mateřství své kariéře. Myslím si, že svoboda volby tu je.
Naproti tomu Táňa Fischerová vidí problém v systému, který znesnadňuje ženám skloubení mateřství s prací.
Chyba je v systému. Někdo se mu dokáže vymknout, ale obecně to tak není a ženy to mají složité. A otázka, zda by kvóty nepomohly, tady pořád je. Je otázkou, zda by to neprošťouchlo ten starý způsob myšlení, který brzdí [posun žen] všemi možnými prostředky.
