Dělí se témata akademických prací a výzkumů na vhodná a nevhodná z hlediska pohlaví? A pokud ano, má toto rozdělení nějaké důsledky pro ty, kteří se jim věnují?

Když žena píše o právu na potrat, práce na toto veskrze „ženské“ téma se zdá být logická a přijatelná. Jak potom působí žena, která si za předmět zkoumání zvolí některou z tradičně maskulinních struktur jako je armáda nebo policie?

Původním záměrem bylo napsat text, který by ukázal, že některá témata jsou společností považována za „nevhodná“ ať už pro ženy nebo pro muže (muž zkoumající praktiky kojení může působit stejně nepatřičně jako žena, odbornice na armádu v zemi, kde je tato instituce ženám uzavřena).

Nakonec mám ale pocit, že nejde ani tak o to, jestli okolí přijímá dané téma jako primárně ženské nebo mužské, ale především, jak volba konkrétního tématu ovlivňuje výzkum jako takový a přístup ke zdrojům informací. V této souvislosti si vybavuji kritiku práce turecké antropoložky  Ayşe Gül Altınay, která píše o životě v tureckých kasárnách (do kterých nemohla z definice vstoupit). Neznamená to, že by se žena nemohla věnovat armádě, ale že ze své podstaty má omezený přístup ke zdrojům. Zároveň tím poskytuje (doslova) nezúčastněný pohled zvenku. A to už je další stránka věci: instituce jako třeba turecká policie otevřeně podporují výzkum pouze z vlastních řad. Veřejnost se tedy může seznámit jen s pracemi, které vznikly „in house“ (není třeba rozvádět v čem je tento přístup problematický). Měli bychom se spokojit s výzkumy těch zúčastněných (bez ohledu na pohlaví)?

Na jednu stranu feministka píšící o historii feminismu, transvestita mapující lokální komunitu nebo člen uzavřené náboženské společnosti odhalující fungování sekty poskytují veřejnosti cenný vhled do témat, ke kterým mají jejich autoři privilegovaný přístup, zároveň jsou sami tak trochu předmětem vlastního zkoumání se všemi obtížemi, které to nese.

A tak pohlaví se řadí mezi souhrn dalších charakteristik, které ve výsledku zjednodušují či ztěžují daný výzkum – cizinec má možná větší odstup, zároveň ale bude mít větší problém dostat se do národních archivů; s mužem se možná ženy budou víc zdráhat mluvit o intimních problémech. Na druhou stranu v kombinaci s dalšími atributy může pohlaví být i výhodou pro konkrétní oblast výzkumu. Nemá smysl zavírat oči předtím, že přijatelný vzhled a mladý věk mnohdy pozitivně korelují s otevřeností respondentů.