Analýza Fóra 50% a turecké Koalice žen

V roce 2014 proběhly komunální volby v Kanadě, ve Francii, ve Švédsku… a taky v České republice a v Turecku. V červenci vydala asociace Fórum 50% „první komplexní analýzu“ zastoupení žen na místní úrovni v ČR, která vychází mimo jiné z výsledků voleb v roce 2014. V případě Turecka vyjde podrobnější analýza v příštím čísle časopisu Nový Orient.

Ze statistik shromážděných Fórem 50% vyplývá, že 23% všech starostů a starostek tvoří ženy. Po roce 2014 se funkce ujalo 27,1% zastupitelek. V Turecku je tento poměr 2,89% starostek a 10,72% zastupitelek. Politický systém, míra decentralizace, stav genderové rovnosti a celkový kontext jsou v případě obou zemí velmi rozdílné. V několika bodech ale nabízím srovnání.

Země, kde ženy dostaly volební právo relativně brzy.

Československo i Turecko jsou mezi prvními zeměmi, kde bylo ženám uděleno volební právo. V Československu to bylo v roce 1920. V Turecku mohly ženy volit a kandidovat v komunálních volbách v roce 1930, do parlamentu o čtyři roky později v roce 1934. A to bylo dřív než v Itálii, Francii nebo Belgii…

V ČR je více žen na lokální úrovni než v Parlamentu, v Turecku je to naopak.

V místních zastupitelstvech v České republice zasedá 27,1% žen. V poslanecké sněmovně je v současné době 20% poslankyň. V Senátu 18,5%. Česká republika tak sleduje obecný trend, kdy se s nižší úrovní vládnutí pojí méně moci, méně prestiže, menší prostor pro osobní obohacení a také… větší zastoupení žen. V mezinárodním žebříčku procentuálního zastoupení žen v národní politice se Česká republika dělí o 72. příčku s Bangladéší a Lichtenštejnskem.

Turecko je země, kde najdeme více žen v národní politice než na místní úrovni. V letech 2007, 2011 a 2015 bylo v parlamentu 9%, respektive 14% a 17,8% žen. V mezinárodním srovnání je země na 81. příčce, což není tak daleko za Českou republikou. Naproti tomu, v roce 2014 bylo do zastupitelstev zvoleno 10,72% žen. Z celkového počtu 1398 starostů je 37 žen. Výzkumy zabývající se tímto paradoxem turecké politiky ho vysvětlují různě – konzervatismem silnějším na lokální úrovni nebo menší mediální pozorností vůči kandidátům v komunálních volbách, v důsledku čehož přítomnost žen na kandidátkách nepřináší straně politické body.

V obou zemích počet starostek a zastupitelek roste.

Poměr žen v zastupitelstvech v České republice od roku 1994:

Oficiální informace o počtu starostek nejsou, po roce 2010 jich prý bylo zhruba 17,5%, po roce 2014 ministerstvo vnitra uvádí 23%.

Před tureckými komunálními volbami v roce 2004 bylo jen 1,6% žen v zastupitelstvech a po nich se tento poměr zvýšil na 2,5%, aby dosáhl na současných necelých 11%. V roce 2004 mělo 0,6% radnic starostku. I tady se projevil velmi pozvolně vzestupný trend. Výsledek z posledních voleb znamená nárůst o 30%:

Žena na menším městě: větší šance na úspěch.

V České republice najdeme nejvíce žen v menších městech (24%) a nejmíň v primátorských křeslech (11,5%). V zastupitelstvech je nejvíce žen zastoupeno na úrovni městských částí a obvodů 28,6%, následují nejmenší obce I. typu (27,6%), pak obce II. typu (26%). Nejhůře jsou na tom obce III. typu a statutární města 22,5%, výjimkou je Praha s 26,3% (analýza, str.6). Zároveň existují velké rozdíly: zatímco v Českých Budějovicích bylo zvoleno 15,6% žen, v Havířově to bylo 37,2%.

Lokální statistiky v Turecku ukazují, že nejvíce žen v zastupitelstvech je ve městech s více než 100 000 obyvateli. Podle politoložky Ayten Alkan je na velkých městech menší tlak patriarchálních norem, které ženy vylučují z působení ve veřejné sféře. Zároveň nejvíce starostek je zvoleno na menších městech. Ahu Sumbas z Fakulty ekonomie a veřejné správy univerzity Hacettepe to připisuje menším klientelistickým tlakům na menších městech, kde není objem hospodařených veřejných prostředků takový jako třeba v Istanbulu nebo v Izmiru.

Možnost inspirace?

V Turecku neexistují preferenční hlasy ve volbách ani hlasy napříč stranami jako je tomu v České republice. Tento systém umožňuje voličům přesněji vyjádřit, koho by si na radnici přáli, a představuje tak možnost inspirace pro turecký volební systém. Paradoxně podle analýzy Fóra 50% kroužkování v některých případech snížilo počet žen v zastupitelstvu, protože se populárnější politik posunul díky preferenčním hlasům před kandidátku na volitelné pozici. Ve volbách v roce 2014 tento systém tedy ženám spíše uškodil, v Jihlavě takto přišly o křeslo čtyři kandidátky. Naopak o jednu ženu navíc zasedlo v zastupitelstvu v Liberci.

Česká republika by se mohla inspirovat systémem spolupředsednictví a zipovou kandidátkou pro-kurdské strany v Turecku. Již několik let tuto stranu vedou dva předsedové, vždy muž a žena, tak jako je tomu u některých stran Zelených v Evropě, a jak si to odhlasovala i česká Strana zelených na svém posledním sjezdu. Takový systém spolupředsednictví se vztahuje na vedení strany, ne však na mandáty. Pro-kurdská strana v Turecku tento systém rozšířila i na mandáty – jeho hlavním cílem je symbolická přítomnost žen ve vrcholných pozicích a také uplatnění dvojí perspektivy při společném rozhodování. Tento systém je doplněn zipovou kandidátkou (žena-muž-žena-muž…). Spolupředsednictví bylo ale prohlášeno za protiústavní a k případné legalizaci ho ještě čeká dlouhá cesta.

Oba zdroje inspirace jsou na první pohled tak trochu paradoxní: preferenční hlasy ženám spíše škodí a za spolupředsednictví jsou politici a političky stavěni před soud. Zároveň ale mají oba aspekty potenciál: i preferenční hlasy mohou političky podpořit, pokud bude veřejnost vnímat zastoupení žen jako důležité téma. A spolupředsednictví si bude Strana zelených zkoušet od příštího roku a do budoucna by se mohly inspirovat i ostatní strany.