V polovině ledna vyšel článek politoložky Lubny Azzam v online revue think tanku Carnegie Endowment for International Peace. Autorka se v něm zamýšlí nad strukturou a osudem ženského hnutí v Egyptě.

Lubna Azzam tvrdí, že prezidenti a králové, případně jejich manželky, byly v arabském světě často patrony hnutí za ženská práva. Za jejich příspění se otázka ženských práv dostala na pořad dne. V Egyptě to byl prezident Násir, který v roce 1956 udělil ženám hlasovací právo. V roce 2000 dekretoval tehdejší prezident Mubarak právo žen na jednostrannou žádost o rozvod bez ohledu na zavinění. Ve stejném roce vznikla Národní rada pro ženy, jejíž předsedkyní se stala Mubarakova manželka Suzanne.

V současnosti, bez patronky ve vládnoucí garnituře ženské hnutí v Egyptě jen obtížně artikuluje své požadavky na rovnost mezi pohlavími. Top-down logika předchozích desetiletí tak de facto neumožnila vznik autonomního proudu za ženská práva v občanské společnosti. Autorka konstatuje, že některá z manželek vlivných politických činitelů dnešního Egypta se těžko ujme vedoucí role v ženském hnutí, zároveň však dodává, že je to příležitost pro občanská hnutí, která by mohla získat legitimitu a podporu běžných Egypťanek.

Více informací zde.