Nové slovo – starý fenomén? Celý příspěvek
„Usmála se, dá ti“ – lapidární turecké pořekadlo
Jak poznat, jestli o vás má dívka zájem? Málokdy se muži dostane explicitního „mám o tebe zájem“, a tak nezbývá než se spolehnout na jiné projevy verbální i nonverbální komunikace. V Turecku je za jeden z ukazatelů „zájmu“ považován i úsměv, který je také předmětem lapidárního tureckého pořekadla: „Usmála se, dá ti“ (v orig. „güldü, verecek“). A to doslova, slovo od slova. Celý příspěvek
Shakespeare ví, jak se krotí ženy
Zkrocení zlé ženy, název hry, který zná asi většina kdysi školou povinných. Mnozí ji mají zařazenou jako „tu sexistickou hru od Shakespeara“ a k tomu ji ani nemuseli vidět tím méně číst…jméno samo je dost výmluvné. Proto možná překvapí výklad, který nabízí Martin Hilský, uznávaný český překladatel již přes dvacet let držící monopol na české verze Shakespearových her. Podle Hilského totiž není jasné, kdo koho vlastně krotí. Jednoznačné není ani „poslání,“ které Shakespeare do hry vložil. Celý příspěvek
Nová munice do debaty o kvótách: přehled argumentů pro a proti (průběžně doplňováno)
Jste unavení zacyklenými debatami o kvótách? Došly vám argumenty? Nevíte, jak reagovat na výhrady zastánců/odpůrců kvót? Následující přehled poslouží jako inspirace pro Vaši příští debatu. Jak říká Jana Smiggels Kavková: „Pro kvóty jsou typické dvě věci: za prvé to, že spolehlivě fungují, a za druhé to, že je nikdo nechce.“ Dodávám k tomu, že je to téma, které každého rozčiluje, ale zároveň se k němu chce vyjádřit. Celý příspěvek
Mateřská: handicap pro ženy?
Proč se neptáme, zda je mateřská/rodičovská profesním handicapem obecně? Právě proto, že ji využívají ve většině případů ženy, a to z nich dělá z hlediska zaměstnavatele „rizikové“ zaměstnance. S touto otázkou nás vlastně předběhla debata kolem dělení mateřské, tak jak se rozpoutala po zveřejnění Desatera Oranžového klubu minulý měsíc. V souvislosti s rozložením mateřské dovolené mezi oba partnery je možné říct, že pokud nedojde k tomu, že by si rodiče dělili hlídání svých dětí zhruba napůl, bude kariérní postup žen i nadále brzděn. Dva měsíce, které by s dítětem strávil otec, tak neodstraní diskriminaci žen.
Samostatnou kapitolu tvoří obtíže, kterým čelí některé ženy (a někteří muži) vracející se po rodičovské do práce. Na svou původní pozici mají nárok, pokud nastupují ihned po skončení mateřské dovolené (a nečerpají tedy rodičovskou). Pokud se vrací po rodičovské, nemají už nárok na své původní místo, ale na místo, „které odpovídá jejich pracovní smlouvě.“ Podle jednoho svědectví ze soukromé právní poradny, to v praxi může probíhat i tak, že zaměstnavatel pracovní smlouvu interpretuje velmi vágně. Z pozice office manažerky se v tomto případě stane recepční. Když tuto pozici odmítne s tím, že původní náplni práce neodpovídá, odchází (bez nároku na dostupné). Mnohé a mnozí se rozhodnou své právo soudně nevymáhat, což má v důsledku negativní dopad na ostatní, protože tato praxe zůstává bez sankce.
Na závěr, trochu optimističtěji: mateřská je nejen handicapem, ale také příležitostí, jak pro ostatní ženy, tak pro muže… nováčci na pracovním trhu, mohou například díky mateřské najít první zaměstnání. Smlouva na dobu určitou má své nevýhody, ale je to i příležitost, začít hned po vysoké pracovat a získat ty zkušenosti, bez kterých vás jinak do práce nevezmou…
Mateřská/rodičovská bezesporu přináší rodiči spoustu pozitivního a mrzí mě, že o tuto možnost je (obvykle) muž-otec ochuzen. Dalo by se sice diskutovat o její délce. V každém případě, doba, kterou rodič stráví na mateřské/rodičovské by měla být individuální dle potřeb rodiny a dětí zvláště a bez ohledu na to zda trvá šest měsíců či čtyři roky.
V současnosti sama osobně zakouším, jakým stigmatem se mateřství může stát na pracovním trhu. Přesto, že mateřství a matky bývají historicky i kulturně shodně oslavovány, ve světě byznysu je tomu přesně naopak. Návrat do práce skýtá v sobě několik problémů. Prvním je samotná práce, zejména v případě, že žádnou nemáte. Dále jsou to děti, ne tedy děti jako takové, ale ono pojímání mateřství a nahlížení na něj v rámci společnosti (na prvním místě by stále měla být pro ženu rodina a děti). Za další je zde dnes neustále diskutovaný problém s nedostatkem mateřských škol či jeslí. O platových rozdílech nejen mezi muži a ženami, ale také mezi ženami před mateřskou a po, ani nemluvě.
Přitom jsem přesvědčena, že mateřství/rodičovství pomáhá rodičům rozvíjet jejich schopnosti a dovednosti, které zajisté nejsou na škodu a mohou být přínosné i pro svět byznysu. Jsem přesvědčena, že současné nastavení naší společnosti staví ženu-matku do velice těžké pozice, protože z oslavovaného mateřství činí handicap, který jí ztěžuje skloubení role matky s dalšími společenskými rolemi. Žena-matka tak musí hodně bojovat, aby získala dobrou práci a ještě byla za ní dobře ohodnocena, aby mohla taky někdy myslet na sebe a své potřeby a být třeba i trochu sobecká.
Ano. Samozřejmě bych mohla mou odpověď omezit na toto a říct, že mateřská dovolená je handicapem pro ženy – ale je to složitější, takže zřejmě budu muset říct: „Ano, ale.”
Mutterschutz je německé slovo, které se vztahuje k prvnímu období mateřské dovolené. V doslovném překladu znamená něco jako „ochrana matky.” Je důležité, že ženy mají nárok na ochranu ze zdravotních důvodů před porodem i po porodu. Zároveň by tato ochrana měla (teoreticky) bránit diskriminaci žen kvůli těhotenství.
Ovšem déle trvající mateřská/rodičovská dovolená skutečně může být handicapem pro ženy: ženy často s dítětem zůstávají doma „přirozeně.“ Vykonávají tak aktivity spojené s jejich pečovatelskou úlohou a zajišťují chod domácnosti. Navíc, vyřazení z pracovního procesu na 1 až 3 či více let by poškodilo kariérní růst kohokoliv, nejen žen. Příkladem, který toto ilustruje je i moje matka, která znovu nastoupila do práce po 15 letech v domácnosti. I když si během té doby dodělala PhD, její plat zdaleka neodpovídá její kvalifikaci. V genderových studiích jsem se naučila, že nerovnosti mezi pohlavími jsou nejlépe vidět v tzv. „genderově zatížených“ situacích, což jsou situace, ve kterých by působilo zvláštně, kdyby si v nich vyměnili role muži a ženy. V případě mé rodiny se zdálo logické, že má matka, z pozice sekundárního živitele rodiny, opustila zaměstnání a následovala otce za jeho prací do zahraničí. Často jsem se zamýšlela nad tím, jak moc „logické“ to skutečně bylo, ale ani zpětně si nedovedu představit, že by se v mém příběhu obrátily role.
Dělená rodičovská dovolená a kvóty: ruku v ruce proti „duchu českých tradic“?
Návrh Oranžového klubu ČSSD rozdělit rodičovskou dovolenou mezi oba rodiče vyvolal tak silně odmítavou reakci, že by ji snad předčil jen požadavek na kvóty (jehož výskyt v Desateru byl vzhledem k zaměření na rodinnou politiku málo pravděpodobný). Celý příspěvek
„Ušla jsi kus cesty“ a kampaň Phillip Morris
22. července 1968 zahájil tabákový koncern Phillip Morris kampaň „Ušla jsi kus cesty“ (You’ve come a long way). Propagoval tímto sloganem nové slim cigarety určené pro ženy. Obraz, který byl předkládán, rezonoval s tehdy se rodícím feministickým hnutím – šlo o ženu, která je schopná činit nezávislá rozhodnutí, nebojí se projevit a prosadit a to i tím, že kouří. Phillip Morris tak přispěl k genderové rovnosti spíše paradoxně: na onemocnění spojená s kouřením dnes umírá stejné procento žen a mužů.
.
„Násilí na ženách není problémem žen“
Jackson Katz je americký aktivista a spoluzakladatel programu „Mentoři pro prevenci násilí“ na Northeastern University, který se mimojiné zaměřuje na prevenci násilí na ženách. V rámci projektu TEDx představil základní rysy svého přístupu.
Především zrazuje od chápání násilí na ženách jako primárně ženského problému. Jakmile se tak děje, pozornost se upíná k ženám, které násilím trpí, je poukazováno na jejich chování, případně styl oblékání., aneb „čím mohly chování násilníka vyvolat.“ Přestože se podle Katze jedná o pochopitelné otázky, pokud se omezíme na ně, nenajdeme tím klíč ke snížení výskytu násilí páchaného na ženách. Hlavní otázka tedy spočívá v pochopení toho, co se to děje s muži, nejen s těmi, kteří se uchylují k násilí, ale i s těmi, kteří ho tolerují. Katz totiž tvrdí, že přítomnost násilí je v naší společnosti tolerována. Celý příspěvek
Témata vhodná a nevhodná: potraty a policie
Dělí se témata akademických prací a výzkumů na vhodná a nevhodná z hlediska pohlaví? A pokud ano, má toto rozdělení nějaké důsledky pro ty, kteří se jim věnují?
Když žena píše o právu na potrat, práce na toto veskrze „ženské“ téma se zdá být logická a přijatelná. Jak potom působí žena, která si za předmět zkoumání zvolí některou z tradičně maskulinních struktur jako je armáda nebo policie? Celý příspěvek
Proč nemůžeme mít všechno?
Rodina versus Kariéra: Máte při pohledu na úspěšné ženy pocit osobního selhání? Je kariéra opravdu jen otázkou vytrvalosti jednotlivce? Anne-Marie Slaughter, bývalá šéfka politického plánování v Bílém domě, chce skoncovat s přetvářkou: „Chyba není na straně jednotlivce, je načase si přiznat, že se neobejdeme bez strukturálních změn.“
„Why Women Still Can’t Have It All?“ (Proč ženy stále nemohou mít všechno?) je název světově diskutovaného článku Anne-Marie Slaughter, který vyšel v The Atlantic v červnu 2012 (zde). Jedná se o vlivný příspěvek do debaty o dilematu rodina vs. kariéra. Celý příspěvek