Jak říká dnešní lingvistika, „My užíváme jazyk a jazyk užívá nás.“ (Čmejrková, 1997). Jazyk, kterým mluvíme a slova, která používáme, výrazně ovlivňují způsob, jakým přemýšlíme o sobě a o světě. V tomto pořadu o slovech (o životě beze slov) zaznívá, že myšlení je v podstatě vnitřní proud slov. Jazyk je součástí naší identity. Promítají se do něj společenské poměry i historický vývoj. Jazyk odráží také normy a předsudky o mužství a ženství v dané době – „Chlapi nepláčou“, „Buď chlap“, „Nebuď jak ženská“. Studiem jazykových prostředků mužů a žen a také vlivem jazyka na jejich společenské role se zabývá genderová lingvistika. A genderovou lingvistikou se zabývá tento příspěvek.

Impulzem k jeho napsání se stal dnešní článek na serveru novinky.cz. Jelikož jsou příspěvky novinek.cz umístěny na úvodní straně vyhledávače Seznam, je těžké jejich titulky nevidět, pokud máte email právě u Seznamu (to jen na vysvětlenou, proč novinky.cz). Dnes jsme se tedy na novinkách.cz mohli dočíst, že „Vliv pesticidů během těhotenství zvyšuje riziko autismu. Ukazují to výsledky výzkumu vědců z univerzity v Kalifornii…“

Původní zpráva výzkumného centra Kalifornské univerzity cituje osm jmen těch, kteří se na výzkumu podíleli. Než budete číst dál, představte si, prosím, tým osmi vědců.

Vědci z Kalifornské univerzity ?

A tady jsou:

Výzkumný tým Kalifornské univerzity

Vědci z Kalifornské univerzity, přesněji… sedm vědkyň a jeden vědec. Jak moc se Vaše představa osmi vědců lišila od skutečného složení týmu? Pokud jste si představili víc mužů, může to být tím, že za mužským jazykovým tvarem „vědci“ zkrátka ženy nejsou tolik vidět.

Úvodní věta článku novinek.cz sice evokuje představu, která neodpovídá skutečnosti, je ale gramaticky správně. Užívá takzvané generické maskulinum – mužský rod pro označení nejen mužů, ale lidských bytostí obecně. Generické maskulinum není český vynález. Vzniklo v 19. století výnosem britského parlamentu. Ten rozhodl, že pro ušetření místa ve spisech budou mužskými tvary „majitel, obchodník, klient“ označovány i ženy. Tyto profese byly původně výlučně mužské, a generické maskulinum bylo ustaveno jako odpověď na uplatnění žen v rámci různých odvětví (Valdrová, 2004).

Generické maskulinum je všude kolem nás. „Přijmeme mladého perspektivního ekonoma“ nebo „Stává se, že zaměstnavatelé jsou podvedeni otrlým a nestydatým zaměstnancem“ (zdroj: Valdrová, blog): Perspektivní ekonom i nestydatý zaměstnanec jsou příklady generického maskulina – koho si pod těmito pojmy představíte? Spíš muže nebo ženu?

Jestliže jazyk ovlivňuje naše myšlení, dávat si pozor na jazyk má smysl. Neschovávat ženy za generickým maskulinem je důležité především proto, abychom je nevědomky nezbavovali odbornosti a profesionality, kterou ve skutečnosti disponují – a to tím, že říkáme – vědci, novináři, ekonomové, špičkoví odborníci, experti, manažeři, lékaři, intelektuálové.

Nemusíme hned měnit každou vyslovenou větu. Stačí si všímat, jaký vliv má generické maskulinum na naše vnímání, a napříště obohatit výrazivo o jiné slovo znějící stejně přirozeně. Jana Valdrová z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ukazuje, že „český jazyk disponuje alternativami, jimiž lze napravovat asymetrie. Záleží na mluvčích. Přiznáváme jazyku a řeči sílu tvarovat postoje?“

Několik doporučení Jany Valdrové na základě formulací běžně užívaných v novinách:

vědci objevili nový lék na… → vědecký objev: nový lék na…, vědecký tým univerzity v XY objevil..

odborníci → odborná obec, odborníci a odbornice, věda, vědecká obec, (vědecké) výzkumy

Jméno a příjmení uchazeče → Jméno a příjmení, Jméno a příjmení uchazeče/uchazečky, Vaše jméno a příjmení

Jste kuřák? → Kouříte?

dotace na stezky pro cyklisty → dotace na cyklostezky

student, učitel → studující, vyučující

obraťte se na naše zaměstnance → obraťte se na náš tým, na naši organizaci, na naši firmu

Některé genderově korektní varianty mohou znít méně elegantně. Například na Thinkgender.eu používáme generického maskulina „host“ pro naše hostující přispěvatele i přispěvatelky. Jediným důvodem přitom je, že mi slovo „hostka“ trhá uši (a to i když je napsané). O to větším důvodem k zamyšlení je tento článek, z něhož pochází následující úryvek: „Jak myslíte, že v roce 1947 znělo lidem slovo ministryně? Tehdy položil Ústav pro výzkum veřejného mínění občanům/občankám tuto otázku: Jak byste nazýval/a ženu, která se stala členkou vlády: ministerka, ministryně, ministerkyně či ministra? Pořadí doporučených odpovědí bylo takovéto: ministra 25 %, ministerka 16 %, ministerkyně 15 %, a současně užívané ministryně bylo na posledním místě s pouhými 11 %.“

Uplatnění slova ministryně je dokladem, jak se vyvíjí vnímání „přirozeného“ v jazyce. Jak připomíná genderová lingvistika, v našem projevu se nemusíme omezovat na zdánlivě přirozené formulace, na to, „jak se to běžně říká“, na jednoduchá řešení. Jestliže „my užíváme jazyk a jazyk užívá nás“, můžeme se nad generickým maskulinem zamýšlet a můžeme ho nahrazovat. Výsledky se projeví nejen v rovině jazyka, ale i vnímání.