Návrh Oranžového klubu ČSSD rozdělit rodičovskou dovolenou mezi oba rodiče vyvolal tak silně odmítavou reakci, že by ji snad předčil jen požadavek na kvóty (jehož výskyt v Desateru byl vzhledem k zaměření na rodinnou politiku málo pravděpodobný).
Příznačně na Den matek zveřejnil Oranžový klub na svých stránkách Desatero, jehož cílem je realizace prorodinné státní politiky. Oranžový klub byl založen před několika měsíci členkami a sympatizantkami ČSSD, (zaregistrován byl v prosinci 2012 jako občanské sdružení) a své cíle shrnuje do 4 následujících bodů:
1. Podpora a prosazování ideje rovného zastoupení žen a mužů ve veřejném a stranickém životě a dalších progresivních sociálnědemokratických idejí;
2. vzdělávání žen za účelem jejich zapojování do aktivního politického a veřejného života
3. formulace zájmů žen a jejich prosazování do politického programu;
4. šíření a uplatňování solidarity mezi ženami v politických a veřejných funkcích.
Desatero obsahuje „náměty k diskuzi“ pro sociálně demokratický program do příštích voleb, který se inspiruje především u programů západoevropských sociálně demokratických stran. Už tato informace napovídá, že se nebude jednat o zcela utopické návrhy. Základním postulátem Desatera je, že je legitimní úlohou státu zasahovat „do rodin“ (i když každý si pod tím pojmem představí něco jiného). Nástrojem státu je právě (pro)rodinná politika, na kterou se Desatero zaměřuje. Ti, kteří polemizují s doporučeními Oranžového klubu v tomto základním bodě, se pravděpodobně nachází na opačné straně ideologického spektra. Je těžké si představit, jak by stát mohl „do rodin“ vůbec nezasahovat. Stačí vzít v úvahu právní jistoty jako právo na rozvod nebo právo na výživné, mateřská dovolená, ale i další povinnosti, jako povinnost očkovat děti, které jdou do školky (viz článek Apoleny Rychlíkové v Deníku Referendum). Otázkou tedy je, v jaké míře může stát zasahovat do života rodin; v důsledku levicové orientace Oranžového klubu propagovaná míra logicky dráždí pravicově naladěné publikum.
Z nějakého důvodu se jako nejvíc šokující ukázalo být opatření číslo 4:
Navrhujeme uzákonit povinné dělení rodičovské dovolené mezi otce a matku. Zaměstnavatelé si musí zvyknout, že nejen žena je „nespolehlivou“ zaměstnankyní s „rizikem“ rodičovství.
Jak ukazuje reakce některých členů ČSSD, připomeňme například tolik citované vyjádření Jeronýma Tejce, že se jedná o sociální inženýrství, diskuze nebude jednoduchá ani v rámci ČSSD, natož potom s širší veřejností. Je otázkou, proč Oranžový klub tolik zdůrazňoval, že se jedná o „náměty k diskuzi.“ Proč bylo v následujícím týdnu neustále lpěno právě na tomto? Pokud se jedná o diskuzi, výrazná a z definice krátkodobá mediální pozornost mohla posloužit k předání silnější a lépe argumentované informace. Členky Oranžového klubu mohly samozřejmě cítit rozpaky nad exkluzivním zájmem médií pouze o opatření týkající se rodičovské dovolené. Ovšem trvat na tom, že se jedná pouze o návrh k diskuzi, a že se jedná o opatření, které v budoucnu nemusí být přijato, znamená přechod do defenzivy (a to hned od začátku). Takový postoj nemůže přispět k posílení pozice členek Oranžového klubu při prosazování jejich návrhů do programu ČSSD. Celá reakce působila víc jako nepřipravenost hájit obsah dokumentu.
V rozhovorech, které většinou poskytovala stínová ministryně ČSSD pro lidská práva a rovné příležitosti Michaela Marksová Tominová, byla jen minimálně přítomná argumentace „feministického typu.“ Marksová Tominová sice uvedla, že cílem návrhu je přispět k odstranění diskriminace žen na trhu práce: dělením rodičovské by mělo dojít ke snižování platového rozdílu mezi ženami a muži, a také k odstranění znevýhodnění při vstupních pohovorech. Podle mého názoru ale nedostatečně zaznělo, proč a v čem konkrétně může toto opatření pomoci. Potřeba této argumentace byla vidět také na některých diskuzních fórech, kdy čtenáři podotýkali, že sdílení mateřské učiní z mužů také rizikové zaměstnance a povede v důsledku k celkovému oslabení rodin (jednalo by se tedy o oslabení mužů, a ne posílení žen, případně o nežádoucí posílení žen na úkor mužů). Je možné, že velké části veřejnosti v tomto smyslu Oranžový klub „dluží“ pevnější argumentaci. Pravděpodobně by nestačilo jen vysvětlení, v čem prospěje sdílení rodičovské k rovnosti pohlaví, čas od času by bylo třeba znovu připomenout, proč že je rovnost mezi ženami a muži žádoucí. Ale to k genderovým tématům patří.
